Svým věkem je Jaroslav Bašta nestorem prezidentské volby. V rozhovoru pro Lidovky.cz mimo jiné zmiňuje, co ho přivedlo do SPD. „Přímá demokracie vyžaduje více aktivity než jít jednou za čtyři roky k volbám. A přináší také přímou odpovědnost politiků voličům,“ říká.

Ldovky.cz: Uvedl jste, že v kampani chcete otevírat témata, o kterých nikdo jiný nechce mluvit. O jaká jde?

Zaprvé cenzura, zadruhé ohrožení demokracie prostřednictvím nápadů, jako je korespondenční či případně elektronická volba, a zatřetí pak, do jaké míry Česká republika ztrácí suverenitu svým členstvím v Evropské unii.

Přičemž první téma zaznamenalo největší ohlas, protože se ukázalo, že ohrožení svobody slova trápí drtivou většinu těch, co se sešli na mém semináři, který jsem pořádal ve sněmovně.

Právní definice dezinformace neexistuje a dá se jen těžko zformulovat. Tedy vstupuje do toho pohled nanejvýš politický. Proto se dezinformace u nás dají nejlépe charakterizovat tak, že jde o nepohodlné názory.

Navíc tedy slovo dezinformace vůbec nepatří do evropského slovníku. Prvně bylo užito někde na Východě, v carském Rusku, pokud se nemýlím. Dezinformační weby mi připomínají to, jak se za komunistů hovořilo o ideodiverzních centrálách.

Lidovky.cz: Patří do zmíněných témat i váš postoj ke konfliktu na Ukrajině? Voláte po míru namísto válčení…

Ano. Jde o lokální konflikt, který se má rozhodnout na poli válečném, přičemž kabinet Petra Fialy a náčelník generálního štábu mlčky předpokládají, že při podpoře Ukrajiny ze strany kolektivního Západu se zemi podaří Rusko porazit a získat zpět území, a to i ta zabraná v roce 2014.

Naproti tomu stojí obava – kterou koneckonců vyjádřil i přesluhující generální tajemník NATO Jens Stoltenberg –, že by se konflikt mohl změnit ve velkou celoevropskou válku.

Vnímám nebezpečí války, a proto kvituji, že zaznívají výzvy, například od francouzského či tureckého prezidenta, aby Vladimir Putin a Volodymyr Zelenskyj spolu zasedli k vyjednávacímu stolu.

Výhra na poli válečném je dvousečná. Pokud by se Ukrajině podařilo porazit Rusko, tak je třeba vnímat Putinova slova o tom, že jadernou velmoc porazit nelze. To si překládám tak, že by využila jaderné zbraně, hrozila–li by porážka.

Zadruhé je pak také možné, že ve válečném konfliktu se situace zvrtne a stane se pro Ukrajinu mnohem horší, než je nyní.

Lidovky.cz Byl jste velvyslancem jak v Rusku, tak na Ukrajině. Tedy máte v tomto tématu náhled na obě strany konfliktu. Co vám v souvislosti s tímto zkušenosti radí?

Jediná cesta, jak konflikt zastavit, je domluvit kompromis, který naštve všechny strany, ale zaručí alespoň nějaké příměří.

Ve vztahu k válčení se Ukrajinci od Rusů téměř neliší. Oba národy jsou schopné ve válce pokračovat až do hořkých konců. Ukrajinské týmy ukazují, že jsou schopny bojovat v podmínkách, kde by to již všichni ostatní dávno vzdali.

Zde bych rád připomněl jednu historickou paralelu: poslední jednotky Ukrajinské povstalecké armády členové KGB a speciálních sil zatkli či zlikvidovali až na začátku 60. let. Tedy patnáct let po válce stále bojovali v lesích.

Lidovky.cz: Souhlasíte s výcvikem ukrajinských vojáků na území ČR?
Tomu vůbec nerozumím. Naši vojáci přece nemají bojové zkušenosti, které mají Ukrajinci. Vypadá to spíš tak, že jde o informace, že se naše armáda něco dozvídá.

My je tedy asi na oplátku učíme zacházet s moderními zbraněmi, nicméně my jich sami moc nemáme. Navíc ten čas, který je na výcvik vyhrazen, je velmi krátký. Nechci spekulovat, ale přijde mi to, že necvičíme rekruty, ale lidi, kteří již mají zkušenosti.

Lidovky.cz: Nedávno jste zmiňoval, že s vámi média zachází jako s někým, jehož jméno nesmí být vysloveno. Tedy že se vás bojí a nezvou vás do relací. Zlepšila se situace?

Nejen média, ale i někteří komentátoři a další. K této reakci mě bezprostředně přivedlo to, že u všech kandidátů byl čten dlouhý rozbor, o koho se vlastně jedná včetně toho, jakou mají podporu politických stran. No a já jsem tam zmíněn nebyl.

Lidovky.cz: Kritici vám často vyčítají, že jako disident kandidujete za SPD, které je podle nich nedemokratické. Mohl byste vysvětlit, proč jste si vybral tento subjekt?

Zde sehrála roli moje minulost. Já jsem v roce 1968 a 1969 patřil k lidem, kteří částečně zastávali názory, které jsou dnes spojovány s novou levicí. Třeba jsme diskutovali s Petrem Uhlem a dalšími na téma samosprávného socialismu. Tenkrát museli zamlčovat, že jsem nalevo, tedy jsem byl označován za pravicového oportunistu.

Naopak po Listopadu, když mě chtěl někdo kritizovat, označoval mě za levičáka a třeba až trockistu.

Nicméně princip, který jsem zastával tehdy, zastávám i nyní. Stojím si za přímou demokracií. Ta vyžaduje aktivitu občanů, ne jen to, jít jednou za čtyři roky k volbám. A přináší také přímou odpovědnost politiků voličům, opět ne jen jednou za čas. To mě přivedlo k SPD.

Navíc v této době, kdy začíná být postupně omezována svoboda slova, nemůžu být nikde jinde než u opoziční strany, která je opravdu opoziční. Systémová opozice, jež si na ni jen nehraje.

Něco podobného jsem dělal ostatně celý život. Nejen před revolucí. Také jsem byl členem ČSSD, když tato strana byla v opozici, a podařilo se nám ji přivést k moci. To bych chtěl zopakovat i nyní, proto také kandiduji na prezidenta.

Lidovky.cz: Jak se jako disident z předlistopadové éry díváte na kandidaturu některých jiných lidí, podle průzkumů dokonce favoritů, kteří jsou zatížení svou účastí v rámci represivních složek minulého režimu?

Je to přinejmenším zvláštní, že jsou reálnou možností pro post prezidenta. Ukazuje to, že jsme se s minulostí úplně nevyrovnali. Nebral bych tak vážně jen to členství v KSČ, to byla pro mnohé popravdě řečeno taková pracovní knížka. Ale ten vztah k represivním složkám.

Mám k těmto věcem velmi vyhraněný vztah, a to z toho důvodu, že v listopadu 1991 jsem byl zvolen předsednictvem Federálního shromáždění předsedou takzvané lustrační komise, která vznikla podle písmena c daného zákona.

Přečetl jsem si tedy zhruba 700 případů, kdy valná většina těchto lidí byla nesmyslně obviňována ze spolupráce se státní bezpečností, protože byli zaregistrováni jako důvěrníci či kandidáti spolupráce.

Původní lustrační zákon vycházel z německé předlohy a byl značně revoluční, tedy já měl v této komisi postavení soudce okresního soudu a vynášel jsem přímo právoplatné výroky. Následně se mi také povedlo mým svědectví před Ústavním soudem ČR toto písmeno ze zákona vyškrtnout.

Právě proto, že o tom dost vím, jsem na tu kombinaci členství a spolupráce či aktivní účasti v tajných službách citlivější.

Ldovky.cz: Jak hodnotíte uplynulých deset let, kdy na Hradě seděl Miloš Zeman?
Působil jsem v diplomacii a tam jsem se naučil, že člověk nemá nikdy kritizovat své předchůdce. A to i kdyby měl dotyčný pravdu. Takové konání by poškozovalo obraz ČR. Pokud bych ve volbě zvítězil, nejprve bych se s předchozím prezidentem sešel a promluvil s ním.

Lidovky.cz: Vy jste opakovaně zmiňoval, že kdybyste se stal prezidentem, nekladl byste premiérovi překážky v rámci jmenování ministrů. To by v případě úspěchu mohlo zužitkovat právě vaše hnutí, protože jak jste uvedl, jiní kandidáti by se jmenováním ministra či premiéra za SPD mohli mít problém.
Neumím si představit Danuši Nerudovou nebo Petra Pavla, jak by toto udělali. Naopak si dokážu živě představit, jaké by s tím měli problémy. A není to nereálná situace.

Já si myslím, že současná vláda dovede naši zemi až k tomu, že SPD alespoň usedne ve vládě, pokud tedy volby nevyhraje jako první na pásce.

Lidovky.cz: Často ve veřejném prostoru zaznívá, že voliči by jako alternativu k vám mohli volit Andreje Babiše. Co byste těmto lidem vzkázal?
Já jsem alternativa, zatímco Andrej Babiš je významnou součástí systému, který nás přivedl až do této krize.